obrazek leto

HISTORIE

HISTORIE NOVÉHO DVORA

Nejstarší zmínka o tzv. poplužním dvoře, který stával v lokalitě současné obce Pavlov, pochází již z roku 1519, kdy tento patřil do majetku kapitoly sv. Víta v Hostouni. Další historicky doložené informace se objevují až téměř o 200 let později; v roce 1715 se novým majitelem stává jakýsi pan Hron, avšak již roku 1717 jej prodává Teresii ze Siegberku a tato následně v roce 1726 Ferdinandovi Kustodovi ze Zubří a Lipky. Jmenovaný připojil postupně k tomuto poplužnímu dvoru pivovar v Unhošti, mlýn v Poteplí, 10 domů v Hostouni a vytvořil tak velkostatek Novodvorský, který roku 1744 prodal pražskému klášteru řádu Voršilek. V době rušení klášterů císařem Josefem II. připadl Novodvorský statek náboženskému fondu a ten jej 30.10.1787 prodal Antonínu Janu Vítkovi ze Salzberku. A konečně roku 1799 kupuje od něj tento majetek Leopold Paul již s právem pivovárečným. Po dobu svého působení zde Paul vystavěl zámeček a založil přiléhající ves (viz podsekce ZALOŽENÍ OBCE PAVLOV). Přestože zde žil relativně krátce - 13 let - stal se tak jednou z nejvýznamnějších osobností v celé historii obce.

Po smrti Leopolda Paula roku 1812 (pohřben v Hostouni) zdědila Novodvorský statek vdova Anna, která jej následujícího roku postoupila své schovance Evě Hofmannové a ta ho roku 1828 prodala Valburze Bergerové roz. z Lakner. V roce 1848 se novým vlastníkem stává její manžel Maxmilian Berger a v roce 1860 ho prodává Václavu a Kateřině Kratochvílovým. V roce 1869 tento majetek kupují Josef a Barbora Danešovi. Budovy byly sice staré a sešlé, ale Daneš neváhal a dal s velkými náklady vystavět všechny potřebné objekty nově, včetně moderního pivovaru v roce 1870. Na Novém Dvoře hospodařil pak až do své smrti v roce 1883, kdy hospodářství převzal syn Viktor. Danešové měli velkostatek v držení relativně dlouho, až do roku 1918, a tehdy jej dědicové prodali i s pivovarem Janu a Karlu Kubíčkovým. V roce 1923 kupuje Nový Dvůr Josef Vinař, poslední významný vlastník, který zde roku 1928 zřídil chmelnici o výměře 1 ha, aby mohl pivo vařit z vlastních zdrojů. Tzv. Novodvorské pivo se zde vařilo až do druhé světové války. A jeho syn Josef na velkostatku s pivovarem hospodařil až do prvních poválečných let.

V letech 1948-1949 bylo Josefu Vinařovi ml. československým státem zabráno 80 ha pozemků. Celý bývalý velkostatek byl pak v roce 1950 odevzdán státnímu statku – ředitelství Unhošť. Od tohoto roku byla část objektů Nového Dvora využívána Státním statkem a JZD pro zemědělské a hospodářské účely. V té době se také přestal používat název bývalého velkostatku a upadl by téměř v zapomnění nebýt starých pamětníků. V roce 1967 se bývalý zámeček, dům čp. 1, stal majetkem MNV a po mnoho následujících let byl využíván jako sídlo MNV se zasedací místností, místní knihovnou, klubovnou pro mládež a místností pro mandl. V přízemí i v poschodí byly vytvořeny celkem 4 nájemní byty. Budova pivovaru a ostatní hospodářské budovy zůstaly v majetku státního statku a JZD Jiskra. V průběhu 80. let přestali majitelé a uživatelé hospodářské objekty (pivovar, sýpky, stodoly, atd.) využívat a ty stále více chátraly. Budova zámečku sloužila svým účelům (OÚ, kulturní místnost, pamětní síň J.V.Daneše, atd.) až do roku 1992, kdy byl v rámci restitučních nároků bývalý velkostatek navrácen dědicům a potomkům posledního právoplatného majitele Josefa Vinaře. Ti následně prodávají zámeček, přilehlé budovy i pozemky několika různým majitelům. Současným majitelem budovy zámečku je ing. Petr Miškovský a na objektu probíhá nyní rekonstrukce (nová střecha, věžičky, apod.).

Chmelnice
Chmelnice, v pozadí pivovar a zámeček, kolem 1930
Erb Vitku ze Salzberka
Rodový erb Vítků ze Salzberka

zpět

ZALOŽENÍ A HISTORIE OBCE

V roce 1799 se v této lokalitě, na velkostatku Nový dvůr, objevuje již vzpomínaný Leopold Paul (viz podsekce HISTORIE NOVÉHO DVORA). Tento majetek koupil i s právem pivovárečným, ač zde ještě žádný pivovar nestál, protože původní majitel Vítek ze Salzberka si v roce 1783 po prodeji malého unhošťského pivovaru městu toto právo ponechal k Novému Dvoru. Paul zde vystavěl zámeček a roku 1801 založil k němu přiléhající ves, která dostala jméno po svém zakladateli – Pavlov. Název obce vychází z české podoby zakladatelova jména Paul = Pavel – a odtud je již jen krůček k vytvoření jména obce – Pavlova obec = Pavlov.

Nově založenou obec potahovala vrchnost pod svou pravomoc a zanášela pavlovské grunty do svých vrchnostenských gruntovních knih. V roce 1816 pak došlo o tyto pozemky ke sporu mezi vrchností Novodvorskou a městem Unhoští, který byl ukončen až roku 1828 smírem obou stran, kdy 112 str. 4 věr. půdy připadly ke statku a 152 str. 4 věr. k městu, a tak většina nových gruntů stála na pozemcích města Unhoště. Poté tedy obec Pavlov patřila katastrem i politickou správou pod město Unhošť; měla sice zvoleno své vlastní obecní zastupitelstvo, ale tato volba včetně pavlovského starosty se uskutečňovala za předsednictví purkmistra města Unhoště.
V únoru roku 1852 oznámilo c.k. okresní hejtmanství na Smíchově svými výnosy, že Unhošťský purkmistr má právo jmenovat někoho z výboru Novodvorského představeným. Neměla se tedy konat volba starosty, protože hejtmanství považovalo pavlovského starostu za osobu podřízenou unhošťskému purkmistru. A tak purkmistr Josef Haupt jmenoval 19.2.1852 pavlovským „podpředstaveným“ Filipa Langra, rolníka a hostinského.

Zejména ve druhé polovině 19. století se obec vcelku úspěšně rozrůstala: zatímco v roce 1836 zde bylo pouze 32 domů a žilo 200 obyvatel, v roce 1869 to bylo 39 domů s 291 obyvateli, a v roce 1890 tvořilo obec již 42 domů a žilo zde 338 obyvatel. V roce 1897 si pavlovští občané založili Sbor dobrovolných hasičů na ochranu svých domovů před ohněm. V době své největší slávy, v letech 1914-1918, měl Sbor 54 členů, jeho starostou byl František Štěpánek, košíkář a obchodník, velitem byl Antonín Maryják, železniční zřízenec.

Pavlov patřil k městu Unhošti prokazatelně ještě v roce 1899, ale roku 1901 se stal konečně samostatnou obcí (viz Zemský zákoník č.58/1902). Jako první starostové obce jsou postupně uváděni: František Volf a Josef Řach. V roce 1914 zasáhla obec všeobecná mobilizace – vojenskou povinnost nastoupilo postupně 18 pavlovských občanů, v činné vojenské službě byli v té době již 4 osoby, a do konce války v roce 1918 bylo z obce dovedeno dalších 25 občanů. V roce 1918, po vzniku České republiky, se v obci začala psát pamětní kniha, v jejímž sepisování se pokračuje dodnes.
Na přelomu 20. a 30. let 20. století dochází v obci (stejně tak jako v celém státě) k hospodářskému rozvoji a modernizaci: v roce 1929 byla pro obec zajištěna autobusová doprava linkami státních drah (projíždí 3x denně); téhož roku těsně před Vánoci došlo k elektrifikaci obce; v roce 1934 byla zřízena železniční zastávka (denně zastavuje až 16 vlaků).

Pavlov u Unhoště
Pohlednice „Pavlov u Unhoště“, kolem 1930

II. světová válka se Pavlova dotkla několikrát: poprvé v roce 1938 mobilizací, kdy 26 záložníků nastoupilo k určeným útvarům, obcí projíždělo v noci československé vojsko a usadilo se zde 19 uprchlíků. Podruhé, 15.3.1939 při vyhlášení protektorátu, kdy obcí projížděly za sněhové bouře motorizované jednotky německé branné moci směřující do Prahy. Potřetí, v roce 1940, kdy byl zaveden letní čas, muselo být dodržováno zatemněnízákaz nošení krojů, veškeré nápisy musely být uváděny ve dvojjazyčné verzi a z knihoven byly odstraňovány nevyhovující knihy. Počtvrté v roce 1943, kdy přes zákaz pořádání tanečních zábav se tancovalo v Libečově kam neočekávaně dorazilo gestapo a pozatýkalo většinu účastníků, mezi jinými i občany Pavlova: Jaroslava Cypriána, Jaroslava Kříže a Václava Olišara, kteří strávili rok v koncentračním táboře v Terezíně. A konečně popáté v roce 1945; nejprve na jaře při stavbě protitankových zátarasů, které byly v Pavlově dva; později přišlo do obce 40 německých uprchlíků; na konci dubna došlo nad obcí k přestřelce mezi německými a československými stíhačkami; a nakonec došlo i na květnové události – rozbíjely se německé nápisy, utvořil se první Národní výbor, byly postaveny hlídky, poslední němečtí vojáci projeli obcí 9.5. v 6 hodin ráno a týž den v 9 hodin přijely první vozy a tanky Rudé armády.

Léta poválečná a období budování socialistického státu se v obci ubíralo stejnými kroky tak jako v mnoha jiných obcích, snad jen trochu umocněnými blízkostí hlavního města.
Při Sčítání lidu v roce 1949 bylo zapsáno 58 domů se 72 byty a 254 obyvatel. Téhož roku bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1950 u příležitosti 5.výročí osvobození byl v místním parku odhalen mohutný kamenný pomník. Byla provedena hospodářsko-technická úprava katastru mezi státním statkem, JZD a soukromým sektorem – úprava známá jako tzv.rozorání mezí. Současně byly zrušeny soukromé obchody se smíšeným zbožím paní Peškové a paní Krejčové, a otevřena prodejna družstva Bratrství. V 50.letech došlo i v naší obci ke konfiskaci majetku většiny soukromých rolníků, někde formou celkové konfiskace, jinde donucením vstupu do JZD. Následně proběhlo vysídlování: v roce 1951 byla oficiálním výměrem dle tehdejšího zákona vysídlena rodina Ing.Josefa Vinaře do Dolního Bezděkova a v roce 1952 byla tímto výměrem vysídlena do Zbuzan rodina Josefa Kozla a rodina Karla Landy do osady Pazderna.

V roce 1951 byly kolem obce založeny větrolamy – 2,99ha, vysázen ovocný sad – 2,97ha, a položena povrchová kanalizace ke svodu dešťové vody do rybníka na okraji obce. Roku 1956 byla zahájena stavba kravína JZD, elektřina byla dovedena i do nejvzdálenějších pavlovských domků, v obci bylo v té době 9 televizorů. V roce 1962 byla dokončena rekonstrukce místního rozhlasu, obci byl přidělen nový promítací přístroj Club/8mm/ a tak bylo zahájeno pravidelné sobotní promítání filmů. Na jaře 1963 bylo vykáceno 14 stoletých lip u silnice k Hostouni kvůli výstavbě chodníku, prodloužena kanalizace betonových rour směrem k Jenči kvůli rozšíření vyústění cesty a zrekonstruováno veřejné osvětlení ve středu obce. V polovině 60. let existovalo v Pavlově několik tehdy klasických organizací: místní KSČ, místní ČSM, Výbor žen, základní organizace Českého zahrádkářského svazu, základní organizace Svazu požární ochrany. 21.8.1968 projížděly Pavlovem tanky, pancéřové vozy a další vojenská technika při vojenské agresi států Varšavské smlouvy.

Na počátku 70.let došlo u rybníka k výstavbě váhy a sušičky obilí, byla rekonstruována povrchová kanalizace směrem k Unhošti, otevřen zrekonstruovaný sál místního pohostinství a svépomocí také vystavěna prodejna potravin. V roce 1976 byl z bývalé pivovarské varny vytvořen sklad MNV, v Karlovarské a Lidické ulici položen chodník, vystavěny autobusové zastávky, opraven rozhlas, instalováno dřevotřískové obložení a opraveno osvětlení v sále pohostinství a konečně vybudováno travnaté dětské hřiště v centru obce. V roce 1980 při Sčítání lidu, domů a bytů měla obec 170 obyvatel a 69 domácností. O dva roky později byl rekonstruován a adaptován objekt bývalé drůbežárny pro potřeby MNV a místní organizace ČZS, přilehlé pozemky byly upraveny pro zahrádkářskou kolonii, v roce 1983 vznikla chatová zahrádkářská osada se 14 chatkami. V polovině 80. let došlo k rozbourání zbytku staré zdi u parku v centru obce, vykácení 3 suchých javorů a vysazení 12 lip. V roce 1988 byl podán návrh na sloučení MNV Pavlov s MěNV Unhošť, který byl schválen a ke sloučení mělo dojít 1.1.1990. Listopadová „sametová revoluce“ v roce 1989 měla dopad i na události v obci Pavlov; došlo ke změnám ve složení rady MNV, k plánované integraci s Unhoští již nedošlo, národní výbory byly zrušeny a nahrazeny obecními úřady, a tak se roku 1990 po volbách do obecního zastupitelstva stal novým starostou obce Vojtěch Peichl a jeho zástupcem Jaroslav Fuksa st.

Hostinec Václava Fuksy, kolem 1934
Hostinec Václava Fuksy, kolem 1934

zpět

110. VÝROČÍ NAROZENÍ JIŘÍHO V.DANEŠE

V říjnu roku 1990 byla ve spolupráci se Společností Československo-Austrálie uspořádána výstava a slavnostně otevřena pamětní síň Jiřího V. Daneše, pavlovského rodáka, významného geografa a prvního čs. konzula v Austrálii, u příležitosti 110.výročí jeho narození.

Z iniciativy MNV Pavlov pod záštitou ONV Kladno za součinnosti Společnosti Československo – Austrálie a Československé zeměpisné společnosti byly shromážděny exponáty a materiály vztahující se k Danešovu rodu, jeho životě v Pavlově, profesnímu životu a studijním cestám. O sestavení materiálů, samotné otevření pamětní síně i vydání publikace se zasloužil zejména doc. RNDr. Ctibor Votrubec, CSc. Pamětní publikace ke slavnostnímu otevření této síně obsahuje sdělení o Danešově působení v Austrálii, seznam vydaných studií, údaje o Danešově rodině, výpis z obecní kroniky, pamětní text v angličtině a odborný text o české přírodovědě v Danešově době. Slavnostního otevření síně se kromě zástupců obce, okresu a kraje a představitelů jmenovaných společností zúčastnil i tehdejší velvyslanec Austrálie v ČSFR.

Danešův rod pocházel původem z Chýnova, kde jsou o něm zmínky již v roce 1612. V 18. století zde Vojtěch Daneš, řezník a měšťan, dává vyučit svého nejstaršího syna Josefa ve sladovnictví. Po vyučení u strýce a praxi ve Vídni a Budapešti se Josef stává sládkem v Kostelci nad Černými Lesy, kde poznává svou budoucí ženu Barboru, dceru Petra Fastra (známý z událostí roku 1848). Po sňatku v roce 1855 se osamostatňuje, najímá pivovar u Kutné Hory a po šesti letech najímá jiný na Kladně. V obou nájmech se mu velmi dobře daří, a tak v roce 1869 kupuje statek v Novém Dvoře, který s velkými náklady obnovuje včetně výstavby moderního pivovaru v roce 1870, a zakládá tak novodvorskou větev Danešů.
Josef a Barbora měli celkem 12 dětí. Barbora zemřela v pouhých 46 letech, a protože Josef nemohl na celé hospodářství i rodinu zůstat sám, rozhodl se oženit znovu, tentokrát se sestrou své zemřelé paní Johannou Fastrovou. S ní měl po roce jednoho syna, Jiřího, pozdějšího univerzitního profesora (nar. 23.8.1880). 1883 však zemřel manžel a otec a hospodářství tak přebírá nejstarší syn Viktor, tehdy 25 letý. V roce 1890 se Johanna Danešová v zájmu svého jediného syna stěhuje do Prahy, kvůli snazšímu dosahu jeho vzdělání, ale s Novým Dvorem zůstávají ve stálém spojení.

Prijezdova cesta k zamecku
Příjezdová cesta k zámečku a pivovaru, 1928

Studijní a profesní život J.V. Daneše:

1890začátek studia - reálné gymnasium v Křemencově ulici, Praha
1898maturita, zápis na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy university, obor dějiny
1900rozhodnutí pro studium geografie, Paříž – účast na mezinárodním geologickém kongresu a kongresu hospodářského zeměpisu – jako asistent prof. PhDr. Jana Palackého
1902promován doktorem filosofie – disertační práce Hustota obyvatelstva v Hercegovině
nástup k vykonání vojenské služby – c.k. 8 vozatajská divize Praha
1903Berlín, návštěva přednášek prof. Grolla
1904habilitační práce Údolí dolní Neretvy
účast na 8. mezinárodním geografickém kongresu ve Washingtonu, účast na exkurzi po západních státech USA a po Mexiku
1906jmenování docentem
1908těžká osobní ztráta – umírá Danešova matka, jeho celoživotní opora
nástup na obchodní akademii v Resslově ulici, Praha
seznámení s budoucí manželkou - dcerou Dr. Hanuše Boženou
1909odjezd na studijní cestu po Austrálii (s manželkou a přítelem K.Dominem)
1910návrat do Prahy
1911vydání cestopisu Dvojím rájem
1917odvelení do Sarajeva (zde žijí 4 z jeho 8 sourozenců)
manželka odchází později za ním
1918po zhroucení Rakouska-Uherska organizuje tzv. Českou legii – úspěšný zásah proti plenění Sarajeva, návrat do Prahy v prosinci
1919jmenování řádným profesorem
koncem roku jmenování generálním konsulem do Austrálie
1920odjezd do Austrálie, studium Mundaring Weir, návštěva Kalgoorie, konzulát v Sydney,
koncem roku větší studijní cesta do Australských Alp
1921cesta do Modrých hor, cesta na Novou Guineu a Nové Británie, návrat do Cairns,
koncem roku cesta po Tasmánii
1922studium území budovaného města Canberra a ložisek opálu Lightning Ridge
1923odjezd na Nový Zéland – účast na 16. sjezdu Australského svazu pro vědecký pokrok
plavba po Tichém oceánu – návštěva Fidži, Tonga, Západní Samoa, Havajské ostrovy, dále Japonsko, Čína, opět přes Japonsko pak Kanada, Anglie, Francie
návrat do vlasti
1924přednášky souběžně v Praze a na teprve budované bratislavské universitě
1925jmenování děkanem přírodovědecké fakulty UK
1926vydání cestopisu Tři léta při Tichém oceáně
1927okružní cesta po Francii – krasová území, Slovensko – krasové jevy
v říjnu nástup na cestu po USA – průzkum krasových oblastí
1928přednášky na 30ti amerických universitách, přednášky v krajanských spolcích
v dubnu přednášky v Los Angeles, 11.4. 1928 cestou do Holywoodu smrtelně zraněn projíždějícím automobilem

J. V. Daneš se věnoval především geomorfologii; studoval tvary zemského reliéfu – zejména v krasových oblastech. Tyto oblasti prozkoumal téměř po celém světě. Po návratu z americké cesty měl v plánu zpracovat shrnující studii o světovém krasu. Bohužel, nic ze všech plánů již nebylo uskutečněno, když tak náhle a nečekaně skončil život jednoho z našich největších vědců geografů, vynikajícího speleologa a cestovatele, který spatřil světlo světa v Pavlově. Jeho odbornou knihovnu darovala Božena Danešová geografickému ústavu přírodovědecké fakulty UK, avšak za nacistické okupace odsud většina vzácných knih zmizela. Danešovy písemnosti věnovala vdova až o mnoho let později archivu ČSAV. To málo, co zůstalo z materiálů našeho největšího geografa, bylo umístěno k příležitosti 110.výročí jeho narození v památníku na Novém Dvoře. Pamětní síň však musela být z důvodů restitučních nároků v roce 1992 zrušena a sbírky se nyní nacházejí v Melicharově vlastivědném muzeu v Unhošti.

JV Danes
prof. J.V. Daneš

zpět

VÝŇATKY Z KRONIKY

Rok 1914 - Mobilisace:
„Rozruch v obci byl značný. Pak přijel do obce automobil, v němž úředník okresního hejtmanství doprovázený četnickou stráží přivezl již tištěné mobilisační vyhlášky, hlasitě je přečetl před občanstvem, zanechal několik vyhlášek ku vylepení nařídiv, by bylo přísně dbáno, by vše dle nařízení bylo provedeno, odejel. Těm, které volaly mobilisační vyhlášky, v očích vlhlo, neboť přinesly těžké rozloučení mnohým rodinám s drahými otci, syny, bratry, některým navždy.“
Kronikář: Josef Bohuslav

Rok 1924 - Požár:
„Dne 18. dubna t.r. vyhořely stodoly Josefa Vinaře, majitele velkostatku, č.1. Stoh slámy a vedle stojící stodoly shořely úplně.“
Kronikář: Josef Bohuslav

Rok 1928 - Nehody:
„Dne 18. května srazily se v obci dva automobily; při srážce zraněny dvě osoby. A dne 10. června mezi stanicemi Jeneč a Unhošť skočila před vlak Jitka Šimková, služebná v čís. 14. Zoufala si z nešťastné lásky; vlak přejel jí obě nohy a zůstala mrzákem.“
Kronikář: Josef Bohuslav

Rok 1937 – Vražda:
„Ve středu dne 3. února došlo v obci k vraždě. Před rokem se sem přistěhoval řezník a hostinský 57 letý Václav Kalvach z Chroustovic a najal tu hostinec „U Landů“, v němž hospodařil se svou 40 letou manželkou Josefou. Nevedlo se jim dobře a brzy se po obci povídalo, že v jejich domácnosti není peněz, ale různice a výstupy ze žárlivosti. Kalvach žárlil na svou ženu, nesměla s nikým déle promluvit a učinila-li tak, bývala od Kalvacha bita. Ve středu 3. února ji našel jeden ze sousedů v místnosti za pivnicí mrtvou na loži s hlavou rozbitou prudkými ranami kladivem. ...
... Při výslechu na bezpečnostním oddělení Kalvach své doznání opakoval a jako motiv vraždy uvedl zoufalou finanční situaci, různice se ženou, hádky a stálý nářek, který prý mu bylo poslouchati. Jednou prý mu při podobné scéně řekla žena: „Jednou mne uhodíš do hlavy, sebe taky a budeme míti oba pokoj.“ Tedy prý poslechl a ženu zabil kladivem. Avšak neměl, čím by zabil sebe a proto se prý vydal na cestu do Prahy, aby si tu koupil provaz. Provazu nekoupil, šel se udat. ...
... Měl v očích slzy a prosil, aby ho četníci před lidmi zastřelili. Po skončení rekonstrukce byl Kalvach dopraven do Kladna k dalšímu výslechu a pak dodán do soudní vazby krajského soudu na Pankraci. Když propukly u něho příznaky duševní choroby, byl dán do ústavu choromyslných, kdež 3. února 1938 zemřel.“
Kronikář: Josef Bohuslav

Hostinec u Landu
Hostinec u Landů, kolem 1930

Rok 1966 – Stížnosti a závady:
„Časté stížnosti jsou na mládež, která svévolně poškozuje záhony v parku, trhá květiny, ničí lavičky a návěstní tabule. Proti zákazu střílí mládež vzduchovkou užitečné zpěvné ptactvo. ...
... V poslední době přichází do mody u mladých chlapců nošení dlouhých vlasů na způsob ženského účesu. V naší obci se zatím vyskytl jediný případ. V místech, kde chování těchto vlasatců, tak zvaných „Mániček“ vybočuje z mezí slušnosti platí úřední zákaz omezující vstup do veřejných místností, divadel a kin. ...
... Poměrně draho přišla legrace dvěma mládencům P.B. a V.J., kteří z bujnosti namazali občanům v obci kliky u dveří vaselinou. Po zaplacení 100 – Kčs za vaselinu, kterou odcizili v družstvu, ještě každý zaplatil 200 – Kčs pokuty za nepřístojné chování.“
Kronikář: Václav Pokorný

Rok 1979 – Kultura:
„V obci byla dále uspořádána řada dalších akcí jako ku př. oslavy Mezinárodního dne žen, kde byly pořadateli Dozorčí výbor Jednoty a rada MNV a kterého se zúčastnilo 48 žen; dále Dětský maškarní karneval, který se konal 1. dubna zúčastnilo se ho 29 dětí a 20 dospělých; pak 6. ročník nohejbalového turnaje dne 8. května za účasti 18 hráčů a 20 diváků; a již tradiční Mezinárodní den děti dne 2. června, kterého se zúčastnilo 39 dětí (což jsou bez mála všechny děti z obce) a 16 dospělých. Na MDD byly uspořádány různé sportovní soutěže a pak byly pro děti promítnuty filmy.“
Kronikář: Miroslav Cyprian

Rok 1988 – Mrtvý muž v Sulovicích:
„Na podzim byl nalezen mrtvý muž v nedalekém lesíku v Sulovicích. Muž neměl na sobě žádný oděv. Příslušník SNB zjišťoval, zda tady v obci není někdo takový pohřešován. Až dne 20. 2. 1988 oznámila kriminální služba v televizi, že „v lese Sulovicích blízko obce Hostouň v okrese Kladno byl nalezen 79 letý mrtvý muž z okresu Bratislava-venkov, který byl již dlouho pohřešován.“ Příčiny tak náhlého skonu nebyly uvedeny.“
Kronikář: Miroslav Cyprian

Pohled na krizovatku
Pohled na křižovatku, vlevo dům čp. 16 – Landovi, 1977

zpět

©2008 - Obec Pavlov